PEDAGOGIKA PRO ROZŠÍŘENÉ – MEZIDRUHOVÉ NASLOUCHÁNÍ

Mezidruhové/meteorologické procházky

Aleš Čermák & Jindřiška Křivánková (@abhpp)

Pro život je zásadní proces dýchání, kterým organismy neustále narušují jakoukoli hranici mezi zemí a nebem… Obývat otevřené prostranství neznamená uvíznout na vnějším zemském povrchu, ale nechat se pohltit proměnami povětrnostního světa. – Tim Ingold 

ÚVOD

Nacházíme-li se uvnitř místnosti, častokrát využíváme pouze dva smysly: oči a uši, naopak, když jsme venku cítíme květiny, můžeme ochutnat svěží vzduch, sledovat měnící se barvy stromů, slyšet zpívat ptáky a pociťovat na tvářích a na kůži vánek. Když budeme těmto smyslům důkladně naslouchat, můžeme se začít propojovat s přirozeným světem kolem nás. Překleneme propast mezi námi a světem přírody.

Když se soustředíme na své smyslové zážitky, například na chůzi na boso v písku nebo na naslouchání šumu vln na pobřeží, nebo když posloucháme vítr kolem sebe, častokrát se ocitáme v hlubokých zákoutích své paměti. Hluboký prožitek vůně nebo pohybu inspiruje naši představivost a tím generuje alternativní, imaginární vize pro dané místo.

Prostřednictvím různých smyslových aspektů děti reinterpretují dané prostředí různými způsoby na základě metodologie, která je zakořeněna v našich tělech a tělesných interakcích. Jaké vůně, zvuky, chutě, pocity ovlivňují náš obraz místa, naše spojení s ním? S jakými příjemnými a nepříjemnými, zvláštními nebo zdomácnělými pocity se setkáváme?

Během smyslových procházek věnujeme pozornost našim smyslům (multisenzorice), abychom zmapovali síťovou – provázanou povahu světa kolem nás, do níž jsme aktivně vnořeni. Podnebí a počasí nejsou něco, čím procházíme, ale spíše čas, který společně přečkáváme.

Prostřednictvím procházek objevujeme a mapujeme konkrétní místa. Tento souhrn sdílených zážitků pak vytváří naši smyslovou mapu, v níž se snažíme společně zorientovat. Vlastnosti samotného místa nás také přitahují k novým možnostem a způsobům myšlení.

Ne vždy víme, co vznikne!

Zaměřujeme se na kolektivní, ale také individuální způsoby a prostředky, prostřednictvím kterých se děti učí ze styku s jinými druhy, entitami a silami. Učení a s ním spojené procházky vycházejí primárně ze vztahů, které se odehrávají mezi všemi aktéry. Procházky s dětmi a naladění se na různé časové roviny meteorologického světa je také praktikou, která nám umožňuje zabývat se etikou našeho (lidského) provázání s dobou ,,divokého počasí“ v níž žijeme.

Snažíme se vyvíjet způsoby a možnosti, které nabízejí jiné časové linie, jako způsob reakce na složité klimatické výzvy naší doby. Například – prostřednictvím řady multisenzorických cvičení zkoumáme provázanost dětí s oceánským časem – časem vody, měnícího se podnebí a dalšími více-než-lidskými časy. Přesouváme se spíše k časovým obdobím, které nabízejí jiný způsob pozornosti k životnímu prostředí. V těchto chvílích se děti setkávají s jinou dobou, která není ani lidská ani zvířecí.

Pedagogika pro rozšířené naslouchání zahrnuje vícesmyslovou a vztahovou formu procházky (vyprávění) po místech tak, aby děti mohly pochopit/uchopit hluboký čas a měřítka člověkem vyvolaných klimatických změn.

Místo, abychom se zaměřovali na postupy, které učí děti ,,o“ změně klimatu, soustředíme se na zkoumání toho, jak se děti učí ,,s“ životním prostředím prostřednictvím ztělesněných a afektivních setkání. Při formování přístupu stávání se počasím – počasí a dítě vždy působí na sebe navzájem a skrze sebe, tak aby utvářela nové vztahy v čase a prostoru.

PROCHÁZKY

Procházky jsou koncipovány tak, aby dohromady vytvářely příběh a nebo síť, jež postupně vytváří komplexnější smyslovou mapu míst. Procházka, je ve skutečnosti začátek složitých a různorodých kroků. Záměrně umísťujeme děti do plných, heterogenních a vzájemně závislých (multidruhových) světů, které obýváme. Meteorologické procházky nabízí řadu interaktivních, smyslových podnětů odehrávajících se převážně ve venkovním prostředí. Převážná část aktivit je zaměřena na venkovní prožitek. Na kontakt s povětrnostními světy a dalšími mezidruhovými aktéry, jež mohou být v konečném důsledku velice produktivní, protože se v nich neustále objevují různé formy kinestetických, vizuálních a afektivních rezonancí. Prostřednictvím meteorologických procházek si děti budují zvláštní vztah k místům a pomíjivosti, protože počasí je do jisté míry také pomíjivá krajina.

Prostřednictvím našich procházek se učíme ,,být ovlivněni“. Učíme se věnovat pozornost nejen vlastním pohybům, rytmům a příběhům, ale také těm s nimiž se setkáváme. Je důležité brát v potaz také to, že ne všechny setkání musí být vždy přívětivá. Občas mohou být nepřehledná a nebo rušivá. Pracujeme s pomalými metodami (– pomalá pedagogika), abychom odhalili neočekávané záležitosti, nebo ty záležitosti, které by za normálních okolností mohly být snadno přehlédnuty.

Myšlenka chůze bývá často považovaná za zavedenou, vyžadující málo přemýšlení. V dětech předškolního věku znamená procházka převážně hru, údiv a unášení se – sebe v místě/místem, podobně jako se přesouvá bouře a vítr. Když se bouře a vítr přesouvají a tvarují naše těla (lidská a více-než-lidská), pociťujeme pohyb člověka, jako jaksi v pohybu s množstvím dalších entit. Skrze naši lidskou a více-než-lidskou povahu můžeme také rozpoznat naše Já, jako součást Země.

Poznámky: Pedagogika pro rozšířené – mezidruhové naslouchání představuje širší spektrum umělecko-výzkumných aktivit, které vznikají jako součást edukativně-výzkumného environmentu Sea-Water Amplification (SWA). Tyto aktivity mají za cíl rozšiřovat a hlouběji definovat, takzvaný prožitek ve vztahu k venkovní pedagogice a epistemologii mořské krajiny.

V současnosti je Pedagogika pro rozšířené – mezidruhové naslouchání systematicky rozvíjena na území České republiky (lesní školka Velíček&@abhpp), Portugalska (@abhpp&SWA) a Finska (@abhpp&SAARI).

Aktivity:

• Pedagogika pro rozšířené naslouchání